Věřím tomu, že klíčem k dobrým fotkám je výběr dobrého fotografa. A to nejen takového, který „ví co dělá“, ale má také s klienty podobnou krevní skupinu. Přátelská atmosféra při focení je totiž na výsledných fotkách vždycky vidět. Proto se snažím, aby o mně klienti už před focením něco málo věděli. Háček je v tom, že je pro mě vždycky těžké mluvit o sobě – jsem raději, když za mě hovoří má práce, protože umění je pro mě nejsnazší způsob vyjádření. Přesto to ale zkusím i několika málo slovy ☺
Žiju a pracuju v Praze, našem nádherném, stověžatém hlavním městě. Ačkoliv jsem se narodila jako městská holka, vyrůstala jsem s obrovskou vášní pro zvířata a přírodu obecně. Odjakživa jsem ale tíhla také k umění a k literatuře zvlášť, takže jsem nakonec vystudovala bohemistiku a posléze i učitelství češtiny. Aktuálně pracuju jako bibliograf, ale protože k životu potřebuju pestrost a možnost vybít a „vybouřit“ se i kreativně, věnuju se kromě práce v oboru také focení a digitální grafice. Díky tomu si přijde na své jak moje „asociální“ stránka, které vyhovuje větší část týdne sedět někde o samotě, číst si knížky a o knížkách a mechanicky datlovat data do počítače, tak i ta část mojí osobnosti, která ráda pracuje se zvířaty, poznává „jejich“ lidi a pomáhá jim vytvořit si hezké vzpomínky na společně strávený čas.
Ráda bych řekla, že mám dvě parťačky, které se mnou podnikají všemožná dobrodružství, ale popravdě mám doma především dvě děsné peciválky věčně okupující všechny polstrované povrchy (a neposunou se ani o milimetr, abych se tam alespoň občas vešla i já, jen o trochu menší pecivál). Ta hodnější z nich, dvanáctiletý kříženec netopýra a potkana, se jmenuje Perry. Druhá fenka – Letty – je sedmiletý minisatan v provedení blue merle, kterého jsme doma z krysaříka překřtili na štěkaříka, což zcela jistě vůbec nesouvisí s tím, že je svou fistulkou víc než schopná ukončit veškerý život na bázi uhlíku v okruhu několika kilometrů.
Perry a Letty však nejsou jediné živé bytosti, s nimiž jsem zkřížila svou životní cestu. Kromě nich občas hlídám čtyři sheltie, za duhovým mostem už mám dva další psy, a neváhám podat pomocnou tlapku žádnému zvířeti v nesnázích, ať už jde o zaběhlého psa nebo zraněné volně žijící zvíře. Přesně tak jsem kdysi přišla například k nemocnému ježkovi, který se po úvodních pokusech o útěk, díky nimž dostal jméno Escape, nakonec u mě doma zabydlel, skamarádil se s mou předchozí fenkou Gipsy a důstojně u nás dožil své poslední týdny.
TĚLO
• Sony α7IV
• Nikon D810
• Dron DJI Mavic Pro
OBJEKTIVY
• Sony FE 135 mm f/1,8 G Master
• Sigma 50 mm f/1,4 DG DN Art
• Sigma 24 f/1,4 DG HSM Art
• Sigma 135mm F1.8 DG HSM Art
• Sigma 24mm f/1,4 DG HSM Art
• Nikon 85mm f/1,8 AF-S G
• Nikon 50mm f/1,4 AF-S G
PŘÍSLUŠENSTVÍ
• Batoh – Peak Design Everyday Backpack 20L v2
• Stativ – Peak Design Travel Tripod karbon + Ultralight Conversion Kit
• Filtry – magnetický ND filtr 2000x VFFOTO GS 77 mm
• Přenosné světlo – FalconEyes F7 Pocketlite 12W RGB LED
Pro práci s fotkami používám vždy nejprve Adobe Lightroom Classic, kde provádím spíš úpravy základního charakteru (jas, kontrast, částečně barvy a přiostření). Poté všechny fotky projdou Adobe Photoshopem CC. Teprve v něm fotky „vyladím“ do závěrečné podoby, v jaké je vidíte na webu. Ve Photoshopu se odehrávají všechny ta nejzásadnější „kouzla“ týkající se světla, barev a celkové atmosféry.
Čas od času používám také zásuvné pluginy do Photoshopu od Topaz Labs, zejména pak plugin Lens Effects a jejich neskutečné AI programy (DeNoise, Sharpen a Gigapixel), které občas zachrání i fotku vyfocenou za těch nejhorších světelných podmínek. V poslední době si občas pohrávám i s umělou inteligencí jako takovou, zvláště s Midjourney. Většinu úprav však přesto provádím pouze ručně v již zmíněném Lightroomu nebo Photoshopu. Taktéž nepoužívám žádné presety ani akce, protože každá fotka je jiná a zaslouží si upravit zvlášť ☺
Dalo by se říct, že nikde. Jsem zapřisáhlý samouk a na všechno si nejraději přijdu po svém, protože. Jedině tak je to totiž pro mě dostatečná výzva. Že mi to pak trvá desetkrát tak dlouho, co jiným lidem, je věc druhá ☺ Naučila jsem se tedy fotit sama stylem pokus-omyl.
Teprve o řadu let později jsem se rozhodla posunout svoje focení o úroveň výš, a přihlásila se na kurz ke Kristýně Kvapilové (†2020). Její kurz byl jedinečný, protože vedla účastníky k tomu, aby o svých fotkách přemýšleli po svém, dbali na preciznost a dotahovali své fotky do nejmenšího detailu. Kikča mě nenaučila fotit, to jsem zvládla sama, ale pomohla mi najít svůj vlastní styl. Kromě toho to však byl mimořádně vlídný a komunikativní člověk, který se mi stal velkou inspirací jak při jednání se psy, tak i s jejich páníčky.
Našli jste na webu nějakou funkční či textovou chybu? Dejte mi to prosím vědět skrze mou e-mailovou adresu.