Menu Zavřeno

O mně

Jak jste asi již poznali z názvu stránek, jmenuju se Káťa. Narodila jsem se a žiju v Praze, kde aktuálně nejen pracuju, ale také studuju. Mám vystudovaný obor Český jazyk a literatura a aktuálně pokračuji ještě na učitelství.

A jak se budoucí učitelka češtiny vlastně dostane k tak odlišným oborům, jako je fotografie a grafika?

Odjakživa miluju umění. V jakékoli formě. Jako malá jsem ráda tancovala a zpívala, ale v zájmu duševního zdraví svého okolí jsem musela přesedlat k něčemu méně nervydrásajícímu :) A tak jsem si většinu času někde v koutku četla nebo kreslila. Z četby pak postupně vznikla moje vášeň pro literaturu, kreslení zase položilo základy veškerému výtvarnému umění. Později jsem se svezla na vlně rozvoje a rozmachu počítačů, a když se k mým výtvarným sklonům připojilo ještě nadšení pro veškerou techniku a elektroniku, objevila jsem taje digitální kresby, grafiky, a po letech nakonec i fotografie. Je možná trochu překvapující, že s fotografií jsem začala nejpozději, ale aktuálně se jí paradoxně věnuju vůbec nejvíc.

Důvod je prostý. Ve fotografii se totiž nakonec uplatnila ještě jedna věc, a to nejdůležitější ze všech: láska ke zvířatům. S oblibou říkám, že se psy jsem se narodila a se psy taky jednou chci odejít. Psi mě prostě provází celým životem, těmi dobrými i těmi špatnými chvílemi. To všechno mě ale dovedlo k přesvědčení, že to jsou momenty, které si chci uchovat, a to nejen v paměti, která bývá vrtkavá a často také krátká. Chtěla jsem mít něco, na co se můžu dívat pořád dokola, nějakou hmatatelnou památku na své pejsky, ať už ty, kteří tu jsou, nebo ty, co tu už nejsou nebo teprve přijdou.

Postupem času jsem pak zjistila, že to ještě zdaleka nestačí. Sdílená radost je dvakrát větší radost – a tak jsem se rozhodla své schopnosti v oblasti fotografie dát do služeb ostatním, aby i oni měli stejné památky na své milované čtyřnohé kamarády, jaké jsem chtěla mít i já. A bylo to to nejlepší rozhodnutí vůbec. Za těch několik let se u mě vystřídala spousta pejsků a páníčků. Někteří se mojí „fotokariérou“ jen mihli na jedno, dvě focení, ale spousta z nich se nakonec stala víc mými kamarády než zákazníky. Focení mi dalo do života nakonec nejen vzpomínky: věnovalo mi mnohem víc, než jsem od něj chtěla – nové zážitky, přátele, poznávání nových míst, spoustu mazlení se psy, nepočítaně tun poslintaného oblečení a hodiny smíchu.

Takhle má cesta začala a já doufám, že se na ní někdy potkám třeba i s Vámi :)